Spadlá víla
Na rozloučenou od něj dostala růži,
Trny ji probodaly kůži,
Krev ji stékala po rukách
Ležela na zemi ve smrtelných mukách
Krvavé slzy z očí se draly ven,
Rozplynul se krásný sen,
Anděl strážný pad na zem,
Končí ten den
Hádes otevírá bránu,
Za lásku se platit musí,
Slunce vychází k ránu,
Ten polední polibek ji dusí!
Zavírá oči,on se dívá,
Tady nepomůže jeho sílá.
Na zem se snesla mrtvá víla….
Žila byla jednou víla,
kůže její sněhobílá
až do dálky zářila.
Živnost víl se dařila.
Temný palouk s jemnou trávou
skrýval vždycky vílu hravou,
možná i pár hejkalů -
činili jí zábavu.
Pak přišlo z vlády nařízení -
čas na zábavu v lese není,
odkliďte se pod hladinu vodní,
toto nařízení je přímo soudní...
Z veselé víly je rusalka bledá,
každou noc své přátele hledá..
Z líce bledé setři slzy,
jednou vrátí se Tvůj čas,
z parlamentu velmi brzy
divé ženy půjdou zas!
Vyhláška se inovuje,
v lese budeš tančit jen...
Cítíš? Nový vítr duje...
Zas budeš snít vílí sen!
Něžnou vílou budeš zase,
co se loukou roztančí,
přihlížet budu té kráse
o cit lásky bohatší!
Možno...
Možno raz budem môcť napísat všetko...
Možno raz sa ten kruh uzavrie...
Ôsmy panák bol na nádej...
Pretože si niekoľkokrát povedal :
Sklamanie prežijem, ale nádej by ma mohla zabiť...